Cor et Vasa 2013, 55(4):e333-e340 | DOI: 10.1016/j.crvasa.2013.02.003

Zánětlivá infiltrace a přítomnost virového genomu v myokardu a jejich význam pro vývoj echokardiografických parametrů

Jan Krejčí^a,*, Hana Poloczková^a, Petr Hude^a, Tomáš Freiberger^c, Eva Němcová^c,d, Víta Žampachová^b, Alžběta Sirotková^b, Radka Štěpánová^d, Lenka Špinarová^a, Petr Němec^c,d, Jiří Vítovec^a

^a I. interní kardioangiologická klinika, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, International Clinical Research Center, Brno, Česká republika

^b 1. patologický ústav Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno, Česká republika

^c Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno, Česká republika

^d International Clinical Research Center, Brno, Česká republika

Soubor nemocných a metodika: Do sledování bylo zařazeno 70 nemocných s čerstvě vzniklou dilatační kardiomyopatií (DKMP), s ejekční frakcí levé komory (EFLK) < 40 % a dobou trvání symptomů kratší než 12 měsíců. Ve vzorcích z endomyokardiální biopsie (EMB) byl stanoven průměrný počet T-lymfocytů (CD3+ buněk) a mononukleárních leukocytů (LCA+ buněk) v mm2. Přítomnost zánětu byla hodnocena jako pozitivní v případě nálezu > 7 CD3+ buněk a/nebo > 14 LCA+ buněk v mm2. Detekce patologických agens v myokardu byla provedena metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (PCR).

Výsledky: Podle imunohistologického (IH) hodnocení mělo pozitivní nález (IH+), tedy přítomnou zánětlivou infiltraci v myokardu, 35 nemocných (tj. 50 %), u zbylých nemocných byl nález negativní (IH-). Při vyšetření za 6 měsíců došlo ve skupině IH+ ke zlepšení EFLK z 25 ± 9 % na 39 ± 11 % a snížení třídy klasifikace NYHA z 2,8 ± 0,5 na 1,7 ± 0,6 (obě p < 0,001). Ve skupině IH- nedošlo ke statisticky významné změně EFLK (z 23 ± 8 % na 27 ± 10 %), na rozdíl od změny třídy NYHA (z 2,5 ± 0,5 na 2,1 ± 0,7; p < 0,05). Při srovnání změny parametrů mezi oběma skupinami se výrazněji zlepšila skupina IH+, a to jak v případě změny EFLK (p < 0,01), tak i v případě třídy NYHA (p < 0,001). U 43 nemocných (tj. v 61 %) byl v myokardu zachycen virový genom (PCR byla pozitivní, PCR+). Při vyšetření za šest měsíců došlo ke statisticky významné změně EFLK jak ve skupině PCR+ (z 25 ± 8 % na 34 ± 12 %; p < 0,01), tak ve skupině PCR- (z 22 ± 8 % na 32 ± 12 %; p < 0,001), rozdíl mezi oběma skupinami nebyl statisticky významný. Třída klasifikace NYHA se statisticky významně a srovnatelně snížila v obou skupinách (z 2,6 ± 0,5 na 1,9 ± 0,6; p < 0,001; resp. z 2,7 ± 0,6 na 2,0 ± 0,7; p < 0,001).

Závěr: U nemocných s čerstvě vzniklou neischemickou dysfunkcí LK a biopticky detekovanou myokarditidou došlo ve srovnání se skupinou bez průkazu zánětlivé infiltrace v šestiměsíčním sledování ke statisticky významnějšímu zlepšení funkce LK i funkčního stavu nemocných. Naopak přítomnost či nepřítomnost virů v myokardu neměla na změnu těchto parametrů významný vliv.

Klíčová slova: Dilatační kardiomyopatie; Endomyokardiální biopsie; Myokarditida; Zánětlivá kardiomyopatie

Vloženo: 24. leden 2013; Revidováno: 5. únor 2013; Přijato: 18. únor 2013; Zveřejněno: 1. srpen 2013  Zobrazit citaci